Účtování služebních cest

7. 1. 2015

Vysíláte své zaměstnance na služební cesty? Pojem služební cesta se zdá být jasný, ale pro jistotu ji definujme podle zákona: služební neboli také pracovní cestou se rozumí doba od nástupu zaměstnance na cestu k výkonu práce do jiného místa, než je jeho pravidelné pracoviště, včetně výkonu práce v tomto místě a návratu zaměstnance z této cesty.

Pravidelným pracovištěm se potom rozumí místo výkonu práce, které je uvedeno v pracovní smlouvě. „Místo výkonu může být stanoveno různě. Může to být konkrétní adresa, město, kraj nebo celá ČR. V takových případech se jako počátek pracovní cesty bere místo, odkud zaměstnanec k výkonu práce nejčastěji vyjíždí,“ upřesňuje Jan Vaněk z účetní firmy Tigra.

Náhrady pro zaměstnance na služební cestě

Služební cesty mají pro zaměstnance několik přínosů. Zaprvé, občasná změna pracovního prostředí brání vzniku stereotypu a za druhé, zaměstnancům na pracovní cestě vzniká nárok na náhrady. S jakými náhradami musí zaměstnavatel počítat?

Nárok na stravné

Nárok na stravné, tzv. diety, vzniká zaměstnanci v případě, že jeho pracovní cesta trvala 5 a více hodin. Pro zaměstnance ve státní a příspěvkové sféře je stanovená jak minimální, tak maximální hodnota stravného. Pro zaměstnance v podnikatelské sféře je stanoveno pouze minimum.

„Pokud se ovšem stravné dostane nad limit pro zaměstnance státní sféry, je přičteno k hrubé mzdě, zdaněno a podléhá odvodům pojistného,“ dodává Vaněk.

Rozdíly jsou také v případě tuzemských a zahraničních pracovních cest. Pokud zaměstnanec získá nárok na stravné, ztrácí za dny na pracovní cestě nárok na stravenky (pokud je dostává).

Výše náhrad v roce 2016.

V případě, že je zaměstnanci zajištěna po celou pracovní cestu bezplatná strava, nárok na stravné nemá. Pokud je mu poskytnuto jen některé z jídel, dostane stravné snížené za každé bezplatně poskytnuté jídlo. Je na zaměstnavateli, jak moc stravné sníží. Na jakékoli změně se ovšem musí se zaměstnancem domluvit před služební cestou. Pokud se nedomluví, stravné se automaticky snižuje na maximální hodnotu danou zákonem. V případě, že bude zaměstnanci poskytnuto jedno bezplatné jídlo během služební cesty, jedná se o srážky dle tabulky.
 

Cestování na služební cestu

Pokud se jedná o tuzemskou služební cesta, doba cestování se do odpracované doby nepočítá. Dostane zaplacenu jen tu dobu strávenou na cestě, která je jeho oficiální pracovní dobou. Doba cestování mimo pracovní dobu se bere jako doba rozhodná pro připsání pracovních náhrad = zaměstnanci nepřísluší náhrady za práci přesčas. 

Jako příklad uvádí Jan Vaněk: „Zaměstnanec má pracovní dobu od 8 do 16 hodin. Na služební cestu vyrazí v 7 hodin a dorazí v 9 hodin. Pak odjíždí v 15 hodin a vrací se v 17 hodin. Zaplaceno dostane od 8 do 16 hodin. V období od 7 do 8 a od 16 do 17 hodin totiž tráví jinak než plněním pracovních úkolů.“ Zároveň zaměstnanec s vysláním na služební cestu souhlasí, přijímá proto i podmínky ohledně proplacení pracovní doby.

Jaký je nárok na náhradu jízdních výdajů při zahraniční pracovní cestě?

« zpět