Změny v českých i zahraničních služebních cestách v roce 2016

30. 9. 2016

Vysílání zaměstnanců na pracovní cesty je nedílnou součástí podnikání. Ať už se jedná o dojednání obchodu a cestuje management firmy, nebo je cestování součástí profese, jako například profesionální řidiči nebo obchodní zástupci. Jaká je výše cestovních náhrad, na kterou má zaměstnanec nárok a čeká nás revoluce ve služebních cestách do zahraničí?

Pracovní cesty v rámci České republiky

Zaměstnanec se vydává na služební cestu v okamžiku, kdy pracovně opouští místo výkonu práce, případně pravidelného pracoviště, pokud je stanoveno. Místo výkonu práce totiž může být zvoleno konkrétně, nebo i hodně obecně. Může se vázat na konkrétní adresu, případně na celou obec, kraj nebo i Českou republiku. Právě v případech, kdy je místo výkonu práce stanovené takto široce je možné určit i pravidelné pracoviště, které nesmí být širší než jedna obec.

Služební cesta pak začíná již nástupem zaměstnance na cestu k výkonu práce. „Zaměstnanec musí s vysláním na služební cestu souhlasit, a přestože se může jednat o zpříjemnění pracovního stereotypu, znamená pro zaměstnance určité omezení, a proto mu náleží cestovní náhrady,“ vysvětluje Jan Vaněk z účetní firmy Tigra.

Výše cestovních náhrad v roce 2016

Pokud zaměstnanec vyjíždí na pracovní cestu v tuzemsku, má nárok na stravné a případě náhradu za pohonné hmoty a opotřebení auta.

V podnikatelské sféře je pak výše stravného:

• 70 Kč v případě délky pracovní cesty od 5 do 12 hodin
• 106 Kč v případě délky pracovní cesty od 12 do 18 hodin
• 166 Kč, pokud zaměstnanec v rámci jednoho dne stráví na pracovní cestě více jak 18 hodin

Pokud zaměstnanci je stravování kompletně zajištěno, nemá nárok na stravné. Pokud je zajištěno částečně, stravné se krátí za každé jídlo o:

• 70 % v případě délky pracovní cesty od 5 do 12 hodin
• 35 % v případě délky pracovní cesty od 12 do 18 hodin
• 25 % v případě délky pracovní cesty více než 18 hodin

„V případě vícedenní služební cesty je třeba počítat také s náhradou nocležného. Zaměstnanec a zaměstnavatel se musí na ceně a formě ubytování dopředu dohodnout,“ upozorňuje Vaněk.

Náhrady za použití vlastního vozidla

V případě, že by zaměstnanec použil na cestování vlastní dopravní prostředek, náleží mu také náhrada za pohonné hmoty a opotřebení vozidla. Způsob proplacení nákladů na pohonné hmoty je dvojí. Buď se proplatí daňový doklad z čerpací stanice, nebo pomocí paušálu. V tomto případě se vynásobí tabulková cena za litr pohonných hmot se spotřebou automobilu, která je uvedena v technickém průkazu.

Pro rok 2016 je tabulková cena za litr:

• 29,70 korun u naturalu 95
• 33,00 korun u naturalu 98
• 29,50 korun u nafty

„Kromě náhrady za projeté pohonné hmoty se ještě zaměstnanci proplácí opotřebení auta. V případě jednostopých vozidel a tříkolek ve výši 1 koruny na kilometr, v případě osobních aut 3,80 na kilometr,“ doplňuje Vaněk.

Zahraniční stravné

V případě výjezdu na služební cestu do zahraničí má zaměstnanec nárok na další náhrady, případně může zažádat o proplacení náhrad v cizí měně. Při dlouhodobé pracovní cestě má nárok například na náhradu za návštěvu příbuzného.

Za zmínku stojí zahraniční stravné, které je mnohem zajímavější než tuzemské. Výše zahraničního stravného se pohybuje v rozpětí 35 EUR až 50 EUR nebo 40 USD až 60 USD. V Německu a Rakousku je stravné stanoveno na 45 EUR, v Polsku a na Slovensku 35 EUR. Pro rok 2016 došlo k navýšení travného v 16 zemích. „V Evropě došlo ke změně v Lichtenštejnsku ze 45 na 60 švýcarských franků, v USA a Karibiku z 50 na 55 USD. Nárok na stravné v plné výši má zaměstnanec v případě, že v zahraničí stráví více jak 18 hodin denně,“ říká Jan Vaněk z účetní firmy Tigra. 

Čeká nás revoluce v zahraničních pracovních cestách?

Státy západní Evropy, zejména Francie a Německo lobují v Evropské Unii za povinnou minimální mzdu pro zaměstnance, kteří jsou pracovně vysílání do cizích zemí. Znamená to, že pracovníci vyslaní například od Německa by měli mít nárok na německou minimální mzdu, což v současné době je 8,5 EUR za hodinu.  Odůvodňují to tak, že se všemi pracujícími na území státu by mělo být zacházeno stejně.

Pokud by tento návrh prošel a Evropská Unie zavedení minimální mzdy v zahraničí schválila, znamenalo by to pro české firmy velkou finanční zátěž. Zatím není navíc jasné, jak by přiznání zahraniční minimální mzdy mělo vypadat a jak by se mělo kontrolovat. Česká republika společně s dalšími státy však bude podnikat kroky proti zavedení tohoto pravidla.

« zpět