Jaký je vhodný úvazek pro sezónní pracovníky

18. 8. 2017

Úvazků, na které mohou zaměstnavatelé přijmout letní posily, je několik. Nejtypičtější je zaměstnávání na DPP, ale s tím mohou mít zejména uchazeči o zaměstnání od letoška problémy. Jaké jsou tedy jiné varianty? A jaké náklady s nimi má spojené zaměstnavatel?

Částečný úvazek na dobu určitou

Při shánění nových pracovních sil se podnik nemusí omezovat jen na dohody. Pokud vidí potenciál, že pracovní sílu bude potřebovat i do budoucna, může najmout pracovníka na částečný úvazek na dobu určitou. Výhoda z částečného úvazku pro zaměstnance je jasná. Pracovní poměr se započítá do doby pojištění, přesto mají zaměstnanci vybrané dny volno. „Pozor si však musí dát zaměstnanci, jejichž příjmy z částečného úvazku jsou nižší než minimální mzda. Odvod na zdravotní pojištění musí být nejméně 13,5 % z minimálního vyměřovacího základu, který odpovídá minimální mzdě. V případě, že odměna je nižší, zaměstnanec rozdíl v pojistném zaměstnavateli (který za něj pojistné zaplatil) doplácí,“ upozorňuje Jan Vaněk z účetní firmy Tigra.

Pro zaměstnavatele však částečné úvazky znamenají stejnou administrativní zátěž jako zaměstnanci na plný úvazek. Také za ně musí odvádět sociální a zdravotní pojištění. Výrazně výhodné tedy pro zaměstnavatele nejsou. Proč by tedy měly o této variantě uvažovat? Částečné úvazky jsou mezi lidmi čím dál víc žádané a jejich nabídka je nedostačující. Částečné úvazky uvítají zejména rodiče vracející se po rodičovské dovolené nebo kvalifikovaní pracovníci (zejména v technických oborech), kteří se chystají do penze. Za tyto pracovníky je mnohdy těžké najít adekvátní náhradu. Pokud ve firmě zůstanou aspoň na částečný úvazek, ulehčí to firmě zaškolování nových pracovních sil. 

I zaměstnanci pracující na zkrácený úvazek mají nárok na 4 týdny dovolené. Pokud však pracují jen dva dny v týdnu, mají nárok místo 20 dní na 8 dní (4x2 dny). Nárok na dovolenou je tedy úměrný rozsahu úvazku.

Pracovníci na živnostenský list

V některých oborech je možné spojit se s živnostníky. Nespornou výhodou pro zaměstnavatele je, že získá kvalifikovaného zaměstnance s nižšími náklady a administrativní zátěží. Oproti pracovním úvazkům nemusí řešit, zda pro něj bude mít práci i za měsíc, kdy si vezme dovolenou nebo jestli onemocní.

To jsou zároveň možné nevýhody pro živnostníky. Živnostník by také neměl dlouhodobě pracovat jen pro jednoho zaměstnavatele. „OSVČ nesmí pro zaměstnavatele vykonávat závislou práci. Závislou prací se rozumí, že zaměstnavatel živnostníkovi určí místo výkonu práce, pracovní dobu, případně i nese náklady za odvedenou práci – přistupuje tedy k němu jako k řádnému zaměstnanci,“ upozorňuje Vaněk.

OSVČ si tedy musí sama odvádět zdravotní a sociální pojištění, platit zálohu na daň z příjmu, případně ji po uplynutí zdaňovacího období jednorázově zaplatit. Přesto i pro něj bývá finanční ohodnocení vyšší než u řádného zaměstnance.
Jaké jsou pro zaměstnavatele náklady na pracovníka na částečný úvazek a na živnostníka pro stejný rozsah prací?

Výhody a nevýhody DPP

Stále nejčastěji využívané jsou práce na dohodu o provedení práce a dohodu o pracovní činnosti. Zejména dohoda o provedení práce se zdá být pro sezónní výpomoc jako stvořená. Zaměstnanec může na ni pro jednoho zaměstnavatele odpracovat 300 hodin ročně a při výdělku pod 10.000 Kč měsíčně nepodléhá odvodům na sociální pojištění. Navíc pokud má pracovník u zaměstnavatele podepsané prohlášení k dani, nedotkne se příjmu ani srážková daň.

„Nevýhodou dlouhodobé práce na dohodu je neúčast na sociálním pojištění, zaměstnancům nevzniká nárok na nemocenské dávky ani nevzniká nárok na podporu v nezaměstnanosti,“ shrnuje i stinnou stránku práce na dohodu o provedení práce Jan Vaněk z účetní firmy Tigra. Je tedy vhodná pro ty, za které platí povinné pojištění stát, jako jsou studenti nebo senioři. Pro nezaměstnané však dlouhodobě výhodná není.

DPČ není jen pro malé úvazky

Poslední variantou, která se pojí s krátkodobým zaměstnáním, je práce na dohodu o pracovní činnosti. Práce nesmí překročit 20 hodin týdně a z výdělku je strhávána 15% daň, pokud nemá zaměstnanec podepsané Prohlášení k dani. Již od příjmů nad 2.499 Kč se odvádí zdravotní a sociální pojištění a daň se počítá ze superhrubé mzdy. „Její výhodou je, že může být uzavřena i na neurčito a pokud dojde k odvodům pojistného, počítá se do „odpracovaných let“ a zaměstnanec má nárok na nemocenské dávky a na peněžitou pomoc v mateřství. Pokud se jedná o jediný zaměstnancův příjem, musí i v tomto případě být odvedeno celkové minimální zdravotní pojistné 1.485 Kč“, upřesňuje Vaněk. 

Výhoda na straně zaměstnavatele spočívá v 15denní výpovědní lhůtě. Pokud tedy nebude mít pro zaměstnance s dohodou na dobu neurčitou práci, rozloučí se s ním rychleji než u zaměstnanců na pracovní úvazek.

Porovnáme si tedy ještě jednou náklady zaměstnavatele na pracovníky na dohody a částečný úvazek. Bereme, že u všech bylo podepsáno prohlášení k dani.

* Pokud je příjem pod 10.000 Kč z DPP jediným příjmem zaměstnance a neplatí za něj pojištění stát, musí se sám přihlásit zdravotní pojišťovně a zaplatit minimální pojistné.

Příjmy nad 10.000 Kč

Možnosti pro přijetí letních posil jsou různorodé. Výběr také ovlivňuje, zda zaměstnavatel zamýšlí pracovníka zaměstnávat déle nebo pouze na sezónu. „U zaměstnanců zase při výběru míst rozhoduje, zda za ně stát platí nebo neplatí zdravotní pojištění,“ uzavírá téma Jan Vaněk z účetní firmy Tigra. 

Poslední porovnání ukazuje, že rozdíly nákladů zaměstnavatele a čistou mzdou zaměstnance je vysoký. Mzdy v České republice podléhají jednomu z nejvyšších danění v zemín OECD. 

« zpět