Daňová uznatelnost vzdělávání zaměstnanců

24. 8. 2017

Možnost dalšího vzdělávání patří k nejzmiňovanějším benefitům v inzerátech hledajících pracovníky. Téměř všichni zaměstnavatelé si uvědomují, že dnes bez vzdělaných zaměstnanců není možné vést konkurenceschopný podnik. Ke vzdělávání zaměstnanců však existuje více než jeden důvod.

1. Rozšíření kvalifikace pracovníků vede k lepším výkonům. 
2. Zaměstnanci, kteří mají možnost se rozvíjet, jsou více motivovaní a loajální. 
3. Za určitých podmínek je možné náklady na vzdělávání odečíst z daní. 

Které náklady daňově uznatelné určitě nejsou?

Základem je souvislost s pracovní náplní

Dle zákona o daních z příjmu jsou daňově uznatelné náklady, které jsou vynaložené na provoz vlastních vzdělávacích zařízení nebo spojené s odborným rozvojem zaměstnanců a rekvalifikace. „Náklady na vzdělávání zaměstnanců spadají mezi výdaje na pracovní a sociální podmínky zaměstnanců. V praxi se jedná o financování zaškolení zaměstnanců, odborné praxe absolventů a prohlubování či zvyšování kvalifikace zaměstnanců,“ vysvětluje Jan Vaněk z účetní firmy Tigra. 

Aby tedy náklady na vzdělávání byly daňově uznatelné, musí přímo souviset s podnikatelskou činností zaměstnavatele, případně s pracovním zařazením zaměstnance. Kurz účetnictví pro účetní ve výrobní firmě tedy daňově uznatelným nákladem bude. Zaměstnanecký benefit ve formě vzdělávacích kurzů pro toho stejného účetního však už daňově uznatelným nákladem nebude. Pokud zvyšování kvalifikace souvisí s předmětem činnosti zaměstnavatele, patří mezi daňové náklady i náhrada mzdy, která zaměstnanci náleží za dobu pracovního volna k účasti na zvyšování kvalifikace v souladu se zákoníkem práce.

Zaměstnavatel může také založit vlastní vzdělávací zařízení. „I provoz takového zařízení by byl daňově uznatelným nákladem. Daňově uznatelné je však pouze vzdělávání vlastních zaměstnanců. Pokud by zařízení sloužilo ke vzdělávání i jiných osob, bylo by možné do daňových výdajů zahrnout jen část provozních výdajů,“ upozorňuje Vaněk. 

Daňová úleva pro zaměstnance

Pokud zaměstnavatel proplatí vzdělávání přímo poskytovateli vzdělávacích služeb, jedná se o tzv. nepeněžní plnění. Z nepeněžního plnění neodvádí zaměstnanec ani daň ani pojištění, přestože příspěvek pro něj představuje určitý druh příjmu. „Pokud by zaměstnanec kurzovné uhradil a zaměstnavatel mu jej poté proplatil, jednalo by se o peněžní plnění, které se zdaní, a které se zahrnuje do vyměřovacího základu pro odvod pojistného,“ upřesňuje Vaněk. 

Možností je i externí zaměstnanec

Vzdělávání zaměstnanců je tedy nutné. Přestože výše zmíněné výdaje jsou daňově uznatelný náklad, znamenají pro zaměstnavatele zátěž. Musí zaměstnance uvolnit po dobu školení a ten mu tím pádem není k dispozici. Někteří zaměstnanci musí na školení kvůli neustálému vývoji v odvětví často. Alternativou, při které by nedocházelo k výpadku zaměstnanců, a přesto byla odváděna kvalitní práce, je outsourcing. Najmout externí firmu je možné například na marketing nebo účetnictví. „Nespornou výhodou externího poskytovatele účetních služeb jsou účetní, kteří jsou vždy proškolení podle aktuálně platných zákonů a předpisů, orientují se v celém odvětví účetnictví a vždy dodržují termíny,“ vypočítává výhody outsourcingu Vaněk. 

« zpět