Kdo má nárok na kratší pracovní dobu

17. 11. 2017

Kratším pracovní úvazkem je myšlena pracovní doba, která může být pod základním rozsahem (40 hodin týdně) a je výsledkem individuální dohody mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Nejedná se tedy o zkrácenou pracovní dobu, kterou mají například zaměstnanci pracující na směny nebo v dolech. Zkrácení týdenní pracovní doby bez snížení mzdy je možné také na základě kolektivní smlouvy.

V případě kratšího pracovního úvazku přísluší zaměstnanci i úměrná nižší mzda. V případě některých profesí to není až takový problém - dělníci ve výrobě budou mít za kratší pracovní dobu menší výkon, tím pádem nižší výdělek. V případě administrativních profesí však může zaměstnanec pracující šest hodin denně vykázat stejný výkon jako zaměstnanec pracující osm hodin denně. Mzda mu však za kratší pracovní úvazek náleží snížená.

Přesto o něj někdy zaměstnanci sami zažádají. Například v případě rodinných, zdravotních nebo dopravních důvodů. Zaměstnavatel je povinen vyhovět žádosti o kratší pracovní úvazek:

• rodičům dětí do 15 let
• těhotné zaměstnankyni
• zaměstnanci pečujícímu o osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby

V ostatních případech zaměstnavatelé na žádost přistoupit nemusí, a také na ni přistupují neradi. Pokud doloží, že zaměstnanci nemůžou z provozních důvodů zkrátit pracovní úvazek, můžou žádost zamítnout.

Důvodem, proč je zaměstnavatelé odmítají, je administrativní náročnost kratších pracovních úvazků. Je jednodušší uzavřít pracovní poměr s jedním zaměstnancem na základní pracovní dobu, než s více zaměstnanci na kratší pracovní dobu. S rostoucím počtem zaměstnanců také narůstají náklady v oblasti bezpečnosti práce.

Kratší pracovní doba může být problém zejména v hlavní sezóně. V této době vypomohou sezónní pracovníci. 

« zpět